O mně
Narodil jsem se 12. srpna 1954.
Část svého dětství sem prožil v Travné v Rychlebských horách.
Jsou to hory za pohořím Hrubý nízký Jeseník a Javornickou nížinou na českopolském pohraničí, ve Slezsku.
Z dětství si pamatuji velmi málo, jen to, ze jsme bydleli asi 4. dům z kopce dolů pod farou nad křižovatkou, kde později byla hospoda.
Díky tomu, že je to kraj mého dětství, i z Brna, kde jsme jinak žili, jsme tam jezdívali na prázdniny a dovolené a to do konce života táty. Proto se k tomuto kraji váže hodně mých tehdejších zážitků.
Nejvíce vzpomínek z tohoto kraje se týká našich příbuzných a známých, ke kterým jsme i v pozdější době často jezdívali.
Tak například děda Křídlo bydlel nejdřív ve Vojtovicích v Jeseníkách, později Nad Hájovnou (byl tamější hajný) a až později se stěhoval do Vápenné, kde do dneška žijí naši vzdálení příbuzní.
V době bydlení v Brně (později však v Ostopovicích, za Brnem) a dovolených trávených v horách, po mém šestém roce věku, jsem se „zbláznil“ do zvířat. Tak jsem se dostal napřed ke koním. Možnost se mi naskytla poprve právě v Jeseníkách u dědy. Učil sem se nejen sedlat koně a jezdit na nich, ale i starat se o ně, postrojovat i koně do tahu a všechno ostatní okolo nich.
Jak už to někdy bývá, život se zamotá a člověk se dostane i do situací, které sou neuvěřitelné.
Tak sem se dostal i k lvici Davě. Nebudu zde vysvětlovat, jak se to stalo, nikdo by mi stejnak nevěřil, jen se tu o ní zmiňuji, proto, abych poukázal na skutečnost, že bylo v mém životě těch zvířat hodně a měl sem je všechny opravdu rád. Tak sem prožil kus života s koňmi (měl sem i svého vlastního, jménem Mimik), ale také s lvicí Davinkou a krom toho jsem měl v té době černého německého ovčáka Dogana a později ještě stejného, Atose.
Jedna z věcí, která je s tím spojená, je prožití se zvířaty mnoho zajímavostí, ale hlavně jde o citová pouta k těmto zvířatům.
Když se člověk naučí starostlivosti o ně, je nucen se naučit všelijaká řemesla a všelijaké postupy, aby mohl například pro psy vytvořit správné podmínky k životu.
Své první řidičské zkušenosti jsem také získával díky nutnosti převážet zvířata, jestliže to bylo nutné.
Tak jsem se podobně dostal i k elektrikařině. Prostě mě i tento obor začal zajímat, tak sem se začal o něm vzdělávat samostudiem odborné literatury.
Toho jsem později zužitkoval při vyučení se elektromechanikem.
Později jsem se začal zabývat i radiotechnikou, dělal jsem večerní dálkové studium střední školy, směr sdělovací technika, avšak sem nakonec tuto školu nedokončil.
Současně jsem získával celá ta léta praxi s řízením automobilů. Také jsem díky tomu poznal hodně podrobně technickou stránku vozů Škoda řady 100 až 120. Akorát jsem nikdy nestihl udělat oficiální autoškolu, proto jsem celá léta jezdil bez řidičáku. Ten sem si dodělával až po několika letech a díky mým znalostem získaným praxí a samostudiem, velice snadno.
Bohužel mě ale také potkalo několik nemilých, ba přímo zlých životních událostí.
Tou nejzávažnější z nich byl vážný problém zdravotní, kvůli kterému sem nyní plně invalidní a byl sem nějakou dobu nucen žít hodně izolovaně od ostatních lidí. Trvalo hodně dlouho, než sem se zase mohl začít pohybovat normálně mezi lidmi.
V tom mezičase nehybnosti, jsem uplatnil znovu své znalosti radiotechniky.
Tak jsem sedával denně u stolu s pájkou v ruce a vyráběl sem si různá elektronická zařízeníčka. Patřil k tomu i můj první, tehdy ještě elektronkový, věžový multisystém, tedy kombinace televizoru, rádia, magnetofonu a gramofonu se samostatným koncovým zesilovačem zvukové části, se směšovačem. Měl sem to štěstí, že pro mé nadšení měl velké pochopení můj otec a tak sem od něj byl zásoben radiosoučástkami a veškerým potřebným materiálem, který sem potřeboval.
V pozdější době jsem si chtěl postavit i svůj vlastní osciloskop. Bohužel sem si ale nesvedl k němu sám odleptat desky tištěných spojů a vyrobit mechanické díly, ani sehnat potřebné přepínače na ovládání, tak se mi nepovedlo jej dokončit.
Avšak mi ještě do dnes k němu zůstaly výkresové dokumentace a veškeré radiosoučástky, potřebné k jeho výrobě.
Bohužel nevlastním scanner, abych mohl všechna schemátka, která mám na papírech doma, přetáhnout do počítače a touto cestou také na webovou stránku. Doufám však, že je časem postupně překreslím v počítači pomocí programu ProfiCAD, který mám sehnaný za tímto účelem, abych je mohl všechna mít na HDD a později zveřejnit ve webovce.
Je ale těch schémat neskutečné a nekonečné množství, tak to zřejmě nebude nijak brzo, obzvláště, když ProfiCAD ještě neumím správně ovládat.
Vzhledem k tomu, že se mi podařilo po nějaké době vrátit k normálnějšímu životu, i když sem zůstal invalidní, avšak již normálně se pohybující, tak sem již ani dokončení některých výkresů, či i výrobků, nestihl.
Od chvíle, co jsem se začal zase normálně hýbat, jsem měl tendenci se vrátit k něčemu z minulého života.
Tak sem se zase vrátil aspoň na nějakou dobu ke koním, veškerá má síla byla upřená k rekonvalescenci, abych se mohl vrátit i do sedla, k výcviku psů, ale také k vandrům, neboť i to byl dříve jeden z mích koníčků.
Znovu sem tedy docházel na jízdárnu Moravan v Brně na ulici Veveří, na cvičák v Brně na ulici Rybníček a jezdil opět na osadu Zlatá podkova na řece Oslavě pod Náměští nad Oslavou.
Tak to by na úvod snad mohlo stačit, další povídání o mém životě, ale i o mých zálibách najdete v jednotlivých stránkách, pojmenovaných podle toho, které části mého života se týkají.
S přáním příjemného čtení, váš Míra1Radkovskej.
A nyní se buď můžete vrátit zpět na Úvod, nebo si vybrat v Menu, co vás dále zajímá.
